Naše zdravotnictví jako celek nám mohou závidět v mnoha zemích světa. Je spousta států, kde se nepečuje o zdraví lidí ani zdaleka tak kvalitně jako u nás, je spousta států, kde není zdravotní péče ani zdaleka dostupná pro celou populaci, jako je tomu právě v České republice. A proto můžeme být na své zdravotnictví hrdí.

A pochopitelně nejen na zdravotní systém, ale i na lidi, kteří se tu o naše zdraví starají. Protože takové mají určitě i jinde, ale přesto si je třeba zmínit to, co pro nás doktoři a další zdravotnický personál dělají. Jistě, je to jejich zaměstnání, kterým se živí, za které dostávají svou mzdu, ale i tak…

A tak je tu o nás docela dobře postaráno. Nemůžeme sice počítat s tím, že se nám vždy dostane všeho, co bylo v oblasti péče o zdraví vymyšleno a vyrobeno, že nám to zdravotní pojišťovny všechno ochotně zaplatí, ale dá se říci, že nám v podstatě aspoň to důležité nechybí. To zásadní nám uhradí zdravotnický systém, na to méně důležité si musíme připlácet, a když chceme něco extra, musíme prostě zalovit ve vlastní kapse a platit. A pak máme i to, co třeba není nezbytné, ale je to vhodné. A nikoho nenechají jenom tak umřít na ulici, což se bohužel v mnoha světových končinách děje.

Ale ani jásat nemůžeme. Protože leckdy víme, co se považuje za nutné a co za postradatelné, a nejsme z toho právě moudří. Ten, kdo platil třeba desetitisíce za to, aby se dočkal obstojné opravy svého chrupu, bude o financování systému naší zdravotní péče poměrně oprávněně pochybovat. Protože zuby sice nejsou pro život nezbytné, člověk vydrží i bez nich na tekuté či kašovité stravě, ale i tak…

Zkrátka a dobře máme kvalitní zdravotnictví. Úměrné tomu, kolik jsme za něj schopni platit. A určitě by mohlo být i lepší, kdybychom své možnosti nezneužívali. Neříkejte například, že jste ještě nikdy nesimulovali u doktora. A cokoliv pak tento pro simulujícího jedince udělal, muselo být zaplaceno penězi, jež pak chyběly a chybí někde jinde.