Smyslem Hubertovy jízdy je vzdání pocty svatému Hubertovi. Sv. Hubert je označován jako patron myslivců, lovců a jezdců. Proto i vyobrazení sv. Huberta v pokleku při setkání s jelenem, který má mezi parohy kříž. První Hubertovy jízdy se konaly v Anglii, odkud se rozšířily do Evropy. Původně se jednalo o štvanici za liškou. Později se změnila spíše ve spanilou jízdu, často za účasti diváků.

Na vystrojených koních jezdí elegantně odění jezdci. Muži mají saka, bílé kalhoty a samozřejmostí jsou naleštěné jezdecké boty. Ženy taktéž jezdily ve svých nejlepších šatech, v minulosti jezdily v dámských sedlech. Ženy se oblékaly do šatů v tmavých barvách, muži mohli volit barevnější oblečení. Červená barva byla většině jezdců zapovězena. Odít se do ní mohl pouze vedoucí honu tzv. master. Jeho červený šat určovat směr honu. Červená barva umožňovala snazší orientaci během honu. Neboť byl to právě master, který stopoval zvěř a udával směr honu. Takto loveni byli především jeleni, zajíci a lišky. Pro svoji mrštnost, chytrost a rychlost byly hony na lišky nejoblíbenější.

V souvislosti s hony na zvěř se můžeme setkat s pojmem tzv. parforsní hony. Tento způsob honu je sportovní akcí. Smyslem honu není zvíře zabít, ale pouze dostihnout. Dnes se u nás tento způsob lovu nepraktikuje.

Během Hubertovy jízdy probíhá hon na lišku, avšak nejedná se o živé zvíře. Lov zvěře z koně je u nás zakázán. Liškou je jeden z jezdců, který má na svém saku či rukávu připnutý liščí ohon. Jezdec „liška“ dostane náskok a následně je honěn pelotonem jezdců na koních společně s honícími psy. Celý hon „na lišku“ vede právě master, který určuje jednotlivé kroky honu. Ačkoli je jízda společenskou záležitostí, je počínání jezdců přísně sledováno porotou. Následné chyby jsou neformálně trestány během soudu, který se koná většinou již bez účasti veřejnosti, často v restauračních zařízeních.