Internet otevřel i široké veřejnosti v podstatě bránu ke všemu vědění lidstva. To by se mohlo zdát jako dobrá věc, ovšem to by ji někteří jedinci, ale i vlády, nesměli zneužívat k šíření svých vlastních, nepravdivých dezinformací. Jedná se o situaci, kdy některý člověk vypustí „do éteru“ něco, co není pravda, avšak jako pravda to působí. Ostatní tomu uvěří, a onu věc dále sdílí jako fakt. To se pak šíří jako lavina, a právě na internetu, nejčastěji pak na sociálních sítích. Samozřejmě se můžeme ptát, proč je to nebezpečné. Koneckonců, komu ublíží, když několik lidí bude věřit něčemu, co není pravda?

Pokud jste například přesvědčeni, že Země je placatá, nikoho tím neohrozíte. Jistě, možná ostatní naštvete, ale to je tak všechno. A bylo by to v pořádku, kdyby se to omezovalo pouze na takovéto věci. Bohužel, dezinformace jsou většinou mnohem zákeřnější. Jejich hlavním cílem je většinou co nejvíce rozdělit společnost v rámci některého státu. Pokud jsou totiž lidé rozdělení a bojují mezi sebou, tak si pak nevšímají ostatního. Navíc ti, kteří těmto falešným informacím věří, mohou pak dezinformátorovi i aktivně pomáhat, byť v dobré víře, že pomáhají. A to je na tom to nejnebezpečnější.

Typickým příkladem jsou dezinformace okolo očkování, zvláště toho proti koronaviru. Asi jste už všichni slyšeli, jak je nebezpečné, že způsobuje například srdeční selhání nebo krevní sraženiny, případně obsahuje nanotechnologie, které nám mohou ublížit. Někteří dokonce tvrdí, že může přepsat naši DNA. Nic z toho samozřejmě není pravda, avšak byl to důvod, proč se mnoho lidí nedalo očkovat. Důsledkem pak byl mnohem vyšší počet úmrtí. Proto bychom dezinformace rozhodně neměli brát na lehkou váhu, a namísto toho se snažit proti nim bojovat. Jistě, není to jednoduché, neboť na tyto lidi neplatí fakta. Přemýšlí totiž především emocemi, a ty je mnohem těžší ovlivnit. Nesmíme se však vzdávat. Můžeme tím totiž zachránit i život.